Na počátku téhle glosy byla twitterová hádka o jazyku na WebExpo, o tom, zda kodér musí nebo nemusí rozumět mluvené angličtině, článek o nejčastějších chybách v HTML5, komentáře k němu a komentáře vůbec. Jak to celé souvisí?
No, schválně – jaký jazyk je pro českého kodéra, tedy člověka, který převádí grafikovy a designérovy představy do podoby HTML stránky, nejdůležitější? HTML? CSS? Určitě, ale ty na mysli nemám. Angličtina, aby mohl číst odborné materiály? Jasně, je důležitá, ale ani to není podstatné. Co takhle čeština? Že je to samozřejmé, samo sebou a není o tom třeba mluvit? Jak se to vezme.
Česky umíme všichni. Nebo si to aspoň myslíme. Umíme tak, jak potřebujeme pro kontakt s lidmi. Ti, co musí psát nebo mluvit, si češtinu musí natrénovat podstatně víc, ale potřebuje třeba takový kodér umět česky líp než průměrný Čech?
Odbočím: Často jsme se s kolegy programátory smáli různým zpěvačkám a herečkám, co se v rozhovorech na stránkách společenských magazínů (všichni jsme je v práci četli, a kdo říká, že ne, tomu Bůh zabije koťátko) svěřovaly, že šly na akademii, protože „tam nebyla matika, ta mi nikdy nešla“. Hehe, lama. Postupem času mě napadlo, že mnozí kolegové, co šli na techniku, rovněž velmi ocenili, že „tam nebyla čeština a sloh“.
Já si myslím, že by kodér měl umět svůj mateřský jazyk nadprůměrně dobře. Dokonce že by s ním měl umět pracovat skoro tak dobře jako copywriter. Nemusí znát etymologii slov ani jazykovědnou teorii ani rozbory souvětí, ale měl by nadstandardně oplývat jednou věcí, a tou je takzvaná funkční gramotnost.
Negramot…
Pokud jste se s tímto termínem ještě nesetkali: funkční gramotnost je schopnost pracovat s jazykem. Gramotnost jako taková je schopnost číst, psát, počítat – to v ČR umí naprostá většina obyvatelstva. Funkční gramotnost je taková nadstavba. Funkčně gramotný člověk dokáže v textu poznat hlavní myšlenky, dokáže text zpracovat, umí získat potřebné informace, rozpozná správně například hyperbolu, ironii i sarkasmus (a to bez cedulky SARCASM), chápe rozdílné slohové útvary atd. Do funkční gramotnosti patří i schopnost myšlenky formulovat nebo třeba schopnost řešit „slovní úlohy“ (je zapotřebí nalézt problém, převést jej na matematické vyjádření, vypočítat a výsledek správně aplikovat).
Funkčně gramotný člověk v textu rozezná, co je podstatné, co jsou upřesňující informace, co je poznámka, co je předpoklad a co je úsudek… Text si dovede rozdělit na menší logické celky, pracovat s nimi jednotlivě, udělat z nich výtah zásadních myšlenek,… STOP! Nic vám to nepřipomíná?
Vzpomeňme si na definice „sémantických“ tagů v HTML – obzvlášť v HTML5 jich přišla celá řada. Aside, article, section, header, nav, footer, figure, figcaption… „Aside je obsah, jehož vypuštění by nebránilo v pochopení hlavního textu“ apod. A jsme u jádra věci.
Mnozí kodéři v nich tápou, nemají jasno „co kam patří“ a výsledkem je, že dělají chyby, tyto tagy používají na špatných místech a ve špatném kontextu… Některým napoví české překlady: záhlaví, zápatí, poznámka à margo, ilustrace, článek, oddíl… Jenže pokud člověk není opravdu dobrý v jazyce, tak třeba rozdíl mezi „obrázkem“ a „ilustrací“ necítí.
A: „A jak teda poznám, co má jít do ASIDE?“
B: „V Aside má být z definice informace, která by mohla být vypuštěna, aniž by to mělo vliv na srozumitelnost hlavního sdělení.“
A: „A jak poznám hlavní sdělení?“
Nedělám si legraci – takové a podobné otázky kladou mnozí kodéři. „A v čem je jako podle tebe rozdíl mezi obrázkem a ilustrací, třeba v knížce?“ (Odpověď: Obrázek je „prostě nějaký obrázek“, ilustrace se vztahuje k obsahu a nějak ho vizuálně rozvíjí, upřesňuje či demonstruje.)
Sémantická pomsta
Sémantika je, stručně řečeno, nauka o významech slov, znaků atd. Sémantické tagy jsou takové, které v textu označují význam určitých částí, říkají: toto je důležité, toto je citace, toto je poznámka, toto bylo vypuštěno, zde jsou metainformace o textu, … A k tomu, abychom dokázali takové tagy správně použít, musíme v první řadě chápat a rozpoznat význam jednotlivých částí textu. Nikoli mechanicky říct „toto je skupina odkazů – takže nav; toto bude na stránce dole – takže footer“. Ptáme se po smyslu a funkci…
Sám denně mluvím s mnoha lidmi, čtu jejich texty, sleduji jejich odpovědi, a pozoruji, že je schopnost pochopit smysl textu opravdu určitým luxusem, nadstandardní výbavou. Natož schopnost tento smysl najít a vyjádřit. Bohužel. Většině lidí připadá dostatečné to, že přečtou slova a pochopí sdělení („vo čom to jako je“) – zhruba na téhle úrovni funkční gramotnosti se pohybuje průměr. Ostatně taky proto čas od času různí pedagogové, psychologové a sociologové naříkají nad klesající úrovní studentů středních škol, kteří nedokáží pochopit ani zprávy v novinách.
Jsem přesvědčen, že kodér by měl být v tomto ohledu nindžou funkční gramotnosti – bez schopnosti pochopit text, najít v něm funkční celky a správně je zatřídit budou jeho „sémantické tagy“ mrtvé, bez ducha a beze smyslu. Vždyť co jiného dělá kodér, používající sémantické značky či jiné sémantické nástroje (mikroformáty), než že říká: tato část je důležitá, tato ne, toto je obrázek, co nemá vztah k textu, toto se vztahuje k určitému tvrzení nebo k pasáži textu, toto je poznámka, toto se vztahuje k celému webu, toto je pouze ke konkrétnímu obsahu, tohle je odkaz kamsi, tohle je odkaz, který člověka nějak naviguje, …
Ano, když se všude narvalo <div>, bylo to snazší. Ale nezlobte se na mne – bylo to jako používat slovesa v infinitivech. Massa Bob dělat web a dávat všude DIV, to dobře fungovat!
Zkrátka on ten sémantický web není žádná prča. Nestačí umět HTML a CSS a JS a EN, i když to je samozřejmě velmi důležité a nezbytné. Je potřeba mít i určitý cit pro jazyk, „cit pro sdělení“. Bez něj jsou kodéři jen – dámy prominou – lepiči tagů.
Když mi kodér napíše „čus já to zalomím to není problém uděláme to viz. Titulní stránka ale potřebuju od tebe nějaký obrázky do mejlu říkal mi šéf že prejs mu říkal že to chceš mobilní no jako v pohodě ale pro jaký mobily já tu mám pár knihoven jo a to logo seknem“, podivím se. Říkáte si, že asi neměl čas na interpunkci nebo že vyjadřovací schopnosti a jejich formální stránka není u kodéra podstatné, že to nesouvisí, tak co? Ono to ale souvisí, a sakra úzce – jak mám věřit člověku, co nenaformátuje svoje vlastní sdělení v rodném jazyce, že dokáže naformátovat smysluplně sdělení někoho jiného? Vždyť základ kodéřiny spočívá právě ve schopnosti rozdělit informace na logické a smysluplné celky!
Upřímně doufám, že vám tato glosa neřekla nic nového, protože vše, co jsem tu psal, je pro vás samozřejmé.
Závěrem se omlouvám všem slušným a schopným kodérům, kteří tohle všechno chápou, ale na jejichž web nastoupil nějaký SEO optimalizátor, vybavený poučkami typu „v prvních 500 znacích musí být H1 a v něm klíčové slovo“ a zaúřadoval…
tl;dr
Kodéři musí umět mnoho věcí, a krom těch technických musí mít i určité jazykové soft skills, bez nich jsou jejich pokusy o „sémantické tagy“ leda tak k smíchu.
